Jak jsem nedočetl 1Q84

V Entertainment Weekly jsem četl recenzi na údajně skvělou knihu od japonského spisovatele jménem Haruki Murakami, a tak jsem si ji půjčil v angličtině (japonsky jsem se ještě nenaučil a česky vyjde až na podzim) a pokusil se ji přelouskat.

Šlo o mé první setkání s japonskou literaturou a prozatím nejspíš i poslední.

Neměl jsem problém s porozuměním, právě naopak. Haruki Murakami v knize 1Q84 vypráví příběh nájemné vražedkyně zlých mužů, která si zřejmě jako jediná uvědomuje, že se svět postupně mění od zvyklostí: začíná to drobnými změnami uniforem policistů, pokračuje to zprávami o událostech, o nichž dosud neslyšela a nakonec na noční obloze uvidí namísto jednoho hned dva měsíce.

Mezitím se objevuje ještě druhá zápletka s redaktorem/spisovatelem, který dostane za úkol přepracovat zvláštní knihu mladé začínající autorky. Ta tvrdí, že její fantasy román, v němž figuruje i kouzelná ovce sežraná zaživa "malými lidmi" je podle skutečnosti. "Malí lidé" se objeví v našem světě (1Q84 - pozměněný 1984, Q znázorňuje otázku = question) a znásilní desetiletou dívku.

No a tady někde jsem přestal číst. Proč?

Jednak mi přišlo, že ani po 340 stránkách děj nikam nevedl, za druhé mi to přišlo jako snaha svézt se na vlně feministických románů, kterou odstartovali Larssonovi Muži, kteří nenávidí ženy a za třetí Murakami prostě musel v popisu děje zacházet až do nepříjemných detailů při sexuálních scénách - z toho budu mít trauma!

Takže jestli jste úchylové na japonskou literaturu nebo úchylové na naturalistický popis sexuálních praktik Japonců v 80. letech, téměř tisícistránkovou bichli vám mohu vřele doporučit. Jinak raději sáhněte po osvědčeném braku od Sophie Kinselly.