To si takhle jdu v úterý do školy na dlouhý den s vědomím, že mám v batohu kapesní deodorant, kdybych se vinou těžkého učiva nebo učitelů náhodou zapotil a ranní aplikování voňavého produktu nestačilo. Jenže pak při letmém zkoumání batohu zjistím, že tam Old Spice není.
"To je divný, vždyť jsem ho ještě včera používal," říkám si zmateně a nepřestávám rukou šátrat po dně tašky. Pak nahmatám podvědomý tvar. Deodorant to však není.
Je to dvacka.
"No to ne..." Napůl se směju a napůl se mračím.
Je možné, že někdo můj Old Spice potřeboval tak nutně, že mi do batohu hodil dvacku a deodorant si vzal? Okradl mě snad poctivý zloděj? Nebo jsem Old Spice jenom nechal doma a těch 20 Kč jsem si kdysi dávno hodil do tašky a pak jsem na ně zapomněl?
Nevím.
Když deodorant nemůžu najít ani ve svém pražském domově, píšu email mámě domů. Po dvou dnech přichází odpověď s tím, že doma jsem si nic nezapomněl.
"Tohle je fakt hodně divný," říká moje spolužačka Laura. "Mohli bychom napsat reportáž o pátrání po ztraceným ould spájsu..."
"To z nás docentka Osvaldová bude mít radost. Jeden spolužák jde psát reportáž z bordelu, druhej jde za feťákama zeptat se co a jak, a my budeme hledat deodorant," směju se.
Ale je to fakt zvláštní případ. Kdybych měl kontakt na Sherlocka Holmese, napíšu mu mail, aby záhadu ztraceného Old Spice přijel vyšetřit.
Žádné komentáře:
Okomentovat
... a tak jste pravili vy!