Nové adaptace klasické pohádky o dívce s pletí bílou jako sníh vznikají jako (je to příhodné, že jo?) mávnutím kouzelného proutku. Jenom letos se v kinech objevily dvě - Sněhurka a Sněhurka a lovec (aby v tom český divák měl jasno).
Já v tomto příspěvku rozeberu první zmiňovanou, jež se v originále jmenuje Mirror, Mirror, podle oslovení, které zlá královna už od dob Disneyho první (a dosud nepřekonané) Sněhurky používá, když se ptá, kdo že je na světě nejkrásnější.
A zrcadlo roztomile zkažené Julii Roberts odpoví, že jednou by to mohla být Lily Collins, dívka s obočím, které rozvířilo debaty na celé severní polokouli. Do toho všeho se samozřejmě ještě objeví věčně polonahý princ v podání Armieho Hammera a sedm loupežných trpaslíků.
Navzdory tomu, že pořád odmítám a vždycky odmítat budu pojetí sedmi trpaslíků jako přehlídku multikulturalismu, mi tentokrát černoch a asiat tolik nevadili. Proč taky... Ačkoliv zlá královna na konci filmu uznává, že to je příběh o Sněhurce, ve skutečnosti je Julia Roberts, která si roli evidentně užívala, tou, kolem níž se točí tohle netradiční pojetí klasické pohádky.
Netradiční nejen příběhově, ale taky svým roztančeným bollywoodským koncem, který většině diváků nejspíš uvízne v paměti (když vás minou fantasticky zkroucené kulisy, nadýchané kostýmy a zajímavé pojetí zrcadla, tak tohle si zapamatujete).
Už se těším na Sněhurku a lovce s Kristen "Bellou" Stewart a Chrisem "Thorem" Hemsworthem, abych mohl porovnat. Už teď ale i bez kouzelného zrcadla vím, že pro mě vždycky ta nejkrásnější bude Sněhurka z roku 1937.
Žádné komentáře:
Okomentovat
... a tak jste pravili vy!