Poslední kabriolet

Právě jsem dočetl knihu Antona Myrera Poslední kabriolet. Víc než 500 stránek jsem přelouskal během tří dnů, což vám zřejmě napoví, že se mi četla dobře. Bodejť by ne, je to skvěle napsaný příběh o dospívání na počátku 40. let, o partě přátel z univerzity, které rozdělí druhá světová válka a o střetu generací. 

Ústřední hrdinkou románu je auto. Kabriolet přezdívaný Císařovna, jímž v den nástupu na Harvard  přijede bohatý francouzský mladík Jean-Jean. Auto svede dohromady skupinku mladíků: začínajícího spisovatele Russe, asperujícího byznysmena Dala a v neposlední řadě vypravěče tohoto příběhu.

Ten popisuje sladké časy na univerzitě, kdy s dívkami z vedlejších škol jezdili na fotbalové zápasy, tančit na Bennyho Goodmana, Glenna Millera a jeho orchestr, nebo se koupat do letního sídla jejich bohatých rodičů.


A pak přišla válka. Někdo odešel k námořnictvu, někdo k letectvu, někdo k pěšákům. Každý se octli na jiné straně zeměkoule - ve Francii, Itálii, Pacifiku... Ze staré party "Pistolníků" jich několik přišlo o život a všichni, kdo se vrátili, už nebyli tak bezstarostní jako dřív. Přišel jsem na to, co Harryho Pottera a tuto knihu činí tak čtivou - přátelství (Harryho Rona a Hermionu i skupinku mladých v Posledním kabrioletu poutají skvělé kamarádské vztahy, které je radost pozorovat/číst).

Poválečná léta přinesla éru prosperity, první děti, kariérní postup... Ve vedlejších rolích se mihl i JFK. Kabriolet Císařovna mění majitele, až nakonec skončí u vypravěče.

A v 60. letech se proti "nejnevinnější a nejnaivnější generaci Ameriky" začnou bouřit vlastní děti.

Zajímavé je, že jsem se i dnes dokázal s generací dospívající ve 40. letech ztotožnit. Znám zmiňované filmy, mám naposlouchanou hudbu. Kniha je skutečně dobře napsaná, nikdo nepopsal kouzlo jazzového orchestru hrajícího Moonlight Serenade líp než Anton Myrer.