První a poslední věty

Když v knihkupectví zkoumám zajímavou knížku, vždycky si přečtu první a poslední větu. Myslím, že se podle toho dá poznat, jak dobrá bude. Dobrá kniha mě zaujme hned první větou a uvrhne do stavu přemýšlení větou poslední. 

Některé se mi dokonce vryly do paměti natolik, že je umím zpaměti... Dobře začít a dobře ukončit knihu je umění.

A jaké první a poslední věty jsou pro mě nezapomenutelné?

"Poprvé jsem Deana potkal krátce na to, co jsme se rozešli se ženou." 

"A tak když v Americe zapadá slunce a já sedím na starém rozpadlém říčním molu a dívám se na dlouhý dlouhatý pruh oblohy nad New Jersey a cítím tu syrovou drsnou zemi, co se v jediné neuvěřitelně nesmírné mase valí až k západnímu pobřeží, a celou tu uhánějící cestu a lidi, co sní o její velikosti, a v Iowě, však vím, už děti jistě pláčou v zemích, kde nechávají děti plakat, a dnes večer vyjdou hvězdy a cožpak nevíš, že Bůh je medvídek Pú? večernice už jistě zapadá a rozlévá svou bledou diamantovou zář po prérii jen chvilku předtím, než se snese naprostá noc, co požehná zemi, ztemní řeky, přikryje vrcholky, zavine poslední pobřeží a nikdo nikdo neví, co koho čeká, kromě beznadějných trosek stárnutí, myslím na Deana Moriartyho, myslím dokonce na starého Deana Moriartyho, na tátu, kterého jsme nikdy nenašli, myslím na Deana Moriartyho." 

--Jack Kerouac: Na cestě 

"Pan a paní Dursleyovi z domu číslo čtyři v Zobí ulici vždycky hrdě prohlašovali, že jsou naprosto normální, ano, děkujeme za optání."

"Všechno bylo, jak má být." 

-- J. K. Rowlingová: Harry Potter

"Vždycky mě to táhne zpátky k místům, kde jsem bydlel, k těm domům a jejich nejbližšímu okolí."

 "A doufám, že i Holly, v africké chýši nebo kde [je někde, kam patří]."

-- Truman Capote: Snídaně u Tiffanyho

"Když jsem byl mladší a všechno se mě hloub dotýkalo, dal mi otec jednu radu, která se mi od té doby pořád honí hlavou: 'Vždycky když dostaneš chuť někoho kritizovat,' řekl mi, 'vzpomeň si, že všichni lidé na tomhle světě neměli takové výhody jako ty.'"

"A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti."

-- F. S. Fitzgerald: Velký Gatsby 

"Ateliér byl plný syté vůně růží, a když se mezi stromy v zahradě pohnul lehounký letní vánek, zavanul otevřenými dveřmi těžký pach šeříku nebo jemnější parfém růžově kvetoucího hlohu."

"Teprve když si prohlédli jeho prsteny, poznali, kdo to je."

-- Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye


Taky máte své oblíbené?